Lisabon – perla západního pobřeží

Milý Zápisníčku,

dnes Ti povyprávím o jedné z mých oblíbených destinací, kam se pravidelně vracím. Poprvé jsem ji navštívil v roce 2015, ale tehdy ještě nepatřila mezi nejznámější turistické lokality.

Portugalsko bylo neobjeveným pokladem a krajinou, která dlouho stála ve stínu Španělska. Dnes je však všechno jinak. Minulý rok získalo Portugalsko už počtvrté v řadě prestižní cenu World Travel Award v kategorii „Nejlepší evropská destinace“. V Portugalsku jsem strávil část mého studentského života a byli to nejlépe investované peníze a čas. Prošel jsem ho skrz naskrz a mým „long time favourite“ je jednoznačně město Lisabon. Proč bych se tam opět kdykoliv vrátil a co při návštěvě nikdy nevynechám?

Ranní káva a Pastel

Jsem kafař tělem i duší. Už jsem si prošel různými obdobími - ristrettovým, esspresovým, flat whitovým i filtrovým. Ale Portugalská káva je něco jako turek ve skle od babičky. Na takovou kávu mám chuť vždy. Jižané mají kavárenskou kulturu v srdci, pijí ji „na stojáka“, silnou, horkou, malou, nebo s mlékem. K tomu nesmí chybět tradiční koláček Pastel de Nata.
Křupavý máslový košíček z křehkého těsta a lahodná vanilko-smetanová náplň podobná pudinku. Stačí poprášit skořicí a cukrem a rychlá snídaně je na světě. Pastel de Nata je portugalské národní dědictví a koupíš ho na každém rohu, v každé zaprášené uličce i na známém náměstí. Nejlepší jsem jedl v Manteigaria - Fábrica de Pastéis de Nata.

Lokální speciality

Italové mají pizzu a pastu, Řekové fetu a černé olivy, Španělé pověstnou paellu nebo tapas. O portugalské kuchyni se toho moc neví. A to je velká škoda! Ach Zápisníčku, kdybych uměl do těchto řádků vtěsnat chuť a vůni Bifany, grilovaných sardinek, ústřic, chobotnice, lososa, mořského vlka, hovězího steaku, pečených kaštanů, či delikátních hustých polévek na všechny způsoby.

Pojďme ale postupně. Bifana no pão jsou vlastně plátky orestovaného masa podávaného v housce. Mají ji všude, ale čím menší hospůdka, tím lepší. Hlavně se nechytit do typických pastí na turisty.

Jakákoliv nabídka jídel z mořských plodů je tu výborná. Portugalskou specialitou jsou sardinky v konzervě a treska, ze které se připravují i malé krokety známé jako Bolinhos de Bacalhau. Hovězí steak jedí zásadně s volským okem, bohatou přílohou, hranolkami, rýží a zeleninou. Podobně podávají i podkovičky z lososa.

Absolutní top jsou obrovské grilované kaštany, které se připravují v pojízdných stáncích přímo na otevřeném ohni. Poté se zasypou najemno rozemletou solí, která je jako prach. Při loupání se sůl nalepí na horký kaštan a tato kombinace je minimálně na Michelinskou hvězdu!

Život jako mozaika

Já jsem sice začal jídlem, jelikož jsem nevyléčitelný gurmán, ale Lisabon je známý především svojí architekturou. Ta je silně ovlivněná africkou kulturou a Marokem. Honosné fasády plné pestrobarevných kachliček různých vzorů jsou nepřehlédnutelné.

Nejradši mám jen tak bloudit sem tam ulicemi, dokud nenarazím na místní lokál a odměním se Bifanou, Pastelem a sklenkou vína. Případně pivem Sager si Super Bock.

Pokud bych si přeci jen nějaký itinerář udělal, nechyběly by na něm následující místa: 
-    Náměstí Praça do Comercio s jedinečnou atmosférou
-    Pevnost Belém omývaná divokými vlnami
-    Hrad São Jorge, odkud je ten nejúžasnější výhled
-    Jerónimos Monastery, kde je pochovaný Vasco de Gama, známý portugalský objevitel a světoběžník
-    Výtah a vyhlídka Santa Justa Lift
-    Socha a vyhlídka The Sanctuary of Christ the King na druhé straně řeky
-    Romantická ulice Avenida da Liberdade
-    Ikonický most Ponte 25 de Abril, který je úžasně fotogenický

Metro, skútr, tramvaj

Jak jsem již říkal, mám rád jen se tak toulat. Proto často chodím pěšky a nasávám místní atmosféru, sžívám se s ulicemi, lidmi, zvuky a nasávám autenticitu. Někdy je však potřeba kopnout do vrtule. Když se potřebuji v Lisabonu přesunout z bodu A do bodu B, využívám tři druhy přepravy.
Co mnozí netuší je, že Lisabon pod zemí ukrývá hotové umění. Ty nejznámější stanice metra mají tematický design – například komixový (Oriente), pomerančový (Laranjeiras), picassovský (picoas), nebo karikaturový (Aeroporto).
Často si půjčuji i skútr – je to nejrychlejší a nejefektivnější přeprava, hlavně v přeplněných ulicích během dopravní špičky. Krom toho, ten pocit větru ve vlasech je k nezaplacení! Zapomenout nesmím ani na úžasné tramvaje. Jízda v nich je jako návrat v čase. Mimořádně romantickou atmosféru ocení nejeden básník, snílek nebo zamilovaný pár.

P.S.: Lisabon je moje srdcovka, můj druhý domov a doporučení, které dávám všem svým kamarádům a známým. Slibuji, že se zase brzo vrátím!