Podzim patří českým autorům: 4 knižní novinky, které stojí za pozornost

O co si zasoutěžíte a jak můžete vyhrát?

Stačí, abyste si na e-shopu Albatros Media do 26. října 2026 koupili jakékoliv zboží přes Plnou Peněženku, a budete zařazeni do slosování o jednu z pěti výher. Na pět šťastlivců čeká voucher v hodnotě 1 000 Kč na další nákup.

Podzimní čtenářská čtyřka

Podzimní knižní sezona je v plném proudu a s ní přichází i spousta nových příběhů, které si říkají o místo v naší knihovně. Tentokrát jsme se rozhodli dát prostor českým autorům a vybrali čtyři tituly, které vzbudily naši zvědavost. Scarlett Wilková, Miriam Blahová, Jan Štifter a Velikovsky – čtyři jména, čtyři příběhy a čtyři knihy, které stojí za to blíže poznat.

Co nás čeká pod obálkou každé z nich? Pojďme se na ně podívat blíž.

Scarlett Wilková: Takové velké štěstí

Další krásná kniha z pera Scarlett Wilkové. S každou další přečtenou knihou od této autorky moje očekávání rostou, a zatím se jí je vždy podařilo naplnit. Její poutavé příběhy, vytříbený jazyk a styl vyprávění mě baví čím dál tím víc. Vždycky mě dostane především silným příběhem, který vás vtáhne a nepustí.

Hlavní hrdinka Lipka má být šťastná. Dobře se vdala, alespoň podle měřítek tehdejší doby. Jenže do jejího života zasáhne nejen nelehká poválečná situace, nástup komunismu a kolektivizace, ale hlavně rozhodnutí a očekávání lidí kolem ní. Při čtení jsem nejednou přemýšlela, kolik toho člověk dokáže vydržet, než se konečně začne prát i sám za sebe. Přiznám se, že mě její jednání občas pěkně popouzelo. Proč sebou nechává tak vláčet a nevezme svůj život pevně do vlastních rukou? Občas mi připadala jako loutka v životech ostatních, zmítaná dobou i pohnutkami lidí, kteří by jí měli být nejbližší. A přesto jsem jí fandila. Moc jsem jí přála, aby si urvala i svůj kousek štěstí.

Knížku jsem začala číst jednoho podvečera s tím, že si dám pár kapitol a půjdu spát. No, znáte to. Nakonec jsem hltala každé slovo a nemohla ji odložit, dokud jsem nedočetla poslední písmenko. A závěr? Ten mě překvapil, i když jsem ho vlastně tak trochu tušila. Přesto ve mně kniha zanechala silný čtenářský zážitek.

Celkové hodnocení: 5/5

Miriam Blahová: Drahá Marto

Kniha začíná milostným dopisem a láskyplným vyznáním muže ženě. A přesně v tomhle duchu se nese vlastně celý příběh. Je romantický, místy až něžný, a plyne poklidně jako řeka. To všechno na pozadí druhé světové války na Těšínsku, která samozřejmě do života hlavních hrdinů i jejich blízkých výrazně zasahuje.

Čekala jsem možná trochu těžší čtení, protože válečné období a lidské osudy, které poznamenalo, k tomu přímo vybízejí. Nakonec ve mně ale kniha zanechala spíš melancholický dojem. Není to žádné dramatické vyprávění plné zvratů, ale ani obyčejná romantika, na kterou po pár dnech zapomenete. Příběh inspirovaný skutečným životem Marty Kaletové má v sobě něco, díky čemu si na něj ještě chvíli po dočtení vzpomenete.

Miriam Blahová píše čtivě a její styl mi sedl. Je možná místy trochu naivní a ne úplně vypsaný, ale k romantické lince mi to vlastně docela pasovalo. Čtení jsem si užila a nechala se unášet vyprávěním, aniž bych měla potřebu hnát se co nejrychleji k nějakému velkému rozuzlení.

Drahá Marto je podle mě ideální kniha pro podzimní odpoledne, kdy máte chuť na klidnější čtení s romantickou linkou a historickým pozadím. Já si ji užila právě pro její poklidné tempo a lehce melancholickou atmosféru. Pokud tedy zrovna nemáte náladu na dramatické zvraty a chcete se na chvíli ponořit do cizího osudu, mohla by vám sednout stejně jako mně.

Celkové hodnocení: 5/5

Jan Štifter: Vltavice

Po Vltavici jsem sáhla mimo jiné i proto, že její autor vystudoval kulturní dějiny na Univerzitě Pardubice, stejně jako já. Už to pro mě bylo malé lákadlo. A česká historie? Nevyčerpatelná studnice inspirace a příběhů, které stojí za to připomínat.

Jan Štifter nás ve své knize zavádí do Dolní Vltavice, vesnice, která zmizela pod hladinou Lipenské přehrady. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách, v roce 1900 a v současnosti. Kapitoly jsou poměrně krátké a dějové linky se rychle střídají, takže se v časové ose dá dobře zorientovat a jednotlivé souvislosti začínají postupně zapadat do sebe.

Musím přiznat, že mě mnohem víc zaujala historická linka. Osud malého Dora, který je jiný než ostatní, i příběhy lidí z vesnice, kterou nakonec pohltila voda, na mě zapůsobily silněji. Tady jsem cítila větší hloubku a měla chuť dozvědět se ještě mnohem víc. Současná dějová linka mě naopak zpočátku trochu mátla. Musela jsem si udělat pořádek v postavách i v tom, co je vede k jejich rozhodnutím. Do knihy se mi proto nedařilo začíst tak rychle, jak bych si přála.

Na Vltavici mě baví především návrat k místům a osudům, které by jinak snadno zapadly v zapomnění. Nejde jen o zatopenou vesnici, ale také o lidi, kteří přišli o svůj domov a jejichž příběhy stojí za připomenutí. Právě propojení historických událostí s osudy jednotlivých postav dává knize zajímavý rozměr.

Pokud máte rádi českou historii a příběhy, které propojují minulost se současností, Vltavice by vás mohla zaujmout. Jen počítejte s tím, že orientace v postavách a souvislostech může zpočátku vyžadovat trochu pozornosti.

Velikovsky: Někdo to udělat musel

Kolem téhle knihy se toho před jejím vydáním namluvilo tolik, že jsem byla docela zvědavá, jestli samotný příběh dostojí všem očekáváním. Někdo to udělat musel je psychologický román s prvky thrilleru, který nás zavádí do sluncem zalité jižní Francie, mezi dospívající hrdiny, složité vztahy a tajemství, která postupně vyplouvají na povrch.

Co mě ale při čtení trochu potrápilo, bylo množství postav a způsob vyprávění. Než jsem se zorientovala v tom, kdo je kdo a jak spolu jednotlivé postavy souvisejí, chvíli mi to trvalo. Autorka střídá různé vypravěčské postupy, pohledy i formy, což příběhu dodává originalitu, ale zároveň mu místy ubírá na přehlednosti. Čtení tak vyžaduje poměrně dost pozornosti a ne vždycky mi tenhle styl úplně sedl.

Oceňuji, že se autorka nebojí experimentovat a nesází na obyčejné, přímočaré vyprávění. Zároveň si ale myslím, že ne každá neobvyklá forma automaticky znamená lepší čtenářský zážitek. Mně osobně chvílemi chyběla větší přehlednost a pevnější vodítko, kterého bych se mohla při čtení držet.

Tohle je kniha, která může čtenáře rozdělit. Pokud máte rádi netradiční vyprávění, spoustu postav a postupné skládání příběhu jako puzzle, možná si v ní najdete to své. Já z ní tak nadšená nejsem. Za originalitu a odvahu experimentovat body přidávám, ale celkově to pro mě byl spíš průměrný čtenářský zážitek.

Celkové hodnocení: 3/5

Příběhy, které nejsou jako přes kopírák

Čtyři knihy, čtyři různé čtenářské zážitky. Některé vás vtáhnou natolik, že zapomenete na čas, u jiných si užíváte spíš samotnou atmosféru a další vás možná nechají trochu na pochybách. A to je na čtení vlastně to nejlepší – každý příběh v nás zanechá něco jiného a ne vždycky musí splnit všechna očekávání. Teď už jen zbývá vybrat si, po které knize sáhnete jako první.