S dětmi do Vysokých Tater

Milý Zápisníčku,

jeden rok na jaře se mě zeptala kamarádka, jestli nevezmeme dcery (tenkrát desetileté) a nevyrazíme na holčičí prodloužený víkend do Vysokých Tater. A aby měly větší zážitek, jely bychom vlakem 😊. Navrhla, že ona, původem ze Slovenska, vymyslí celou trasu a všechny výlety. Trochu jsem se lekla, jelikož je celkem zmatkář a každou chvíli někde bloudí, ale řekla jsem si, že to holt bude případně s trochou adrenalinu navíc 😊.

Termín byl stanoven na polovinu června, kdy už bude hezké počasí i na horách a zároveň ještě nebude všude plno turistů. Ve čtvrtek v 7 hodin ráno jsme již přešlapovaly na pražském Hlavním nádraží a těšily se na 4 volné dny, které si užijeme podle svého. 

Dlouhá cesta vlakem

Vzhledem k tomu, že nás čekala dlouhá cesta, zvolily jsme jako dopravce RegioJet a třídu Relax, abychom to měly opravdu na pohodu. Naštěstí nebyla obsazená všechna sedadla, takže jsme se mohly trochu roztáhnout i do vedlejší řady a umožnit tak holkám, trochu si srovnat záda v leže na dvousedačce.
Čekal nás i oběd z místní nabídky občerstvení. Řekla bych, že dospělý si vybere v pohodě, s dětmi už to bylo trochu těžší a s bezlepkovým jídlem, které jsme potřebovaly pro jednu z holek to bylo ještě o něco horší. Na druhou stranu chválím nabídku vína, tam jsme si vybraly v pohodě 😊.

Po asi 6 hodinách cesty jsme dorazily do Popradu a šly hledat přípoj TEŽ (Tatranská elektrická železnice) směr Starý Smokovec s konečnou zastávkou na Štrbském plese. Naše cílová stanice pro tento den s názvem Sibír měla něco do sebe. V noci totiž byla v našem pronajatém bytě taková kosa, že holky spaly v termo prádle 😊. 

Štrbské a Popradské pleso

Naše ubytování bylo na strategickém místě. Asi 3 minuty na zastávku „elektríčky“, která mířila na jednu stranu do Tatranské Lomnice a na stranu druhou na Štrbské pleso, kam jsme se vypravily nejdříve.
Když jsem tu byla s rodinou minule, jeli jsme ze Štrby zubačkou, což je taky super zážitek, ale tentokrát jsme přijely ke Štrbskému plesu z druhé strany. 

A jaký je rozdíl mezi oběma železnicemi?
Zubačka je úzkorozchodná ozubnicová dráha, která byla dokončena v roce 1896. Zezačátku tu jezdila parní lokomotiva, poté byla dráha zrušena a v roce 1970 obnovena v elektrické verzi. 
TEŽ je jednokolejná úzkorozchodná trať, která je v provozu od roku 1908. Na této trati jezdí od začátku elektrické soupravy, které dřív vypadaly skoro stejně jako tramvaje v Praze 😊.
Mimochodem stanice Štrbské pleso je nejvýše položenou železniční zastávkou na Slovensku.
Samotné Štrbské pleso leží ve výšce 1346,6 m.n.m. a od zastávky elektríčky je to opravdu jen kousek pěšky, takže tento výlet zvládne každý. 

My jsme obešli pleso ze všech stran, prohlédly si z dálky skokanské můstky, holky vyzkoušely dětské hřiště a nakonec jsme si pronajali loďku a trochu si po Štrbském plese zaveslovaly. To byla ta lehčí část našeho výletu. Dál naše kroky vedly směr Popradské pleso. Cesta nám měla zabrat asi 2 hodinky, což tak nějak odpovídalo realitě. Holky ani moc neprotestovaly, protože cesta, ač z větší části do kopce, nebyla nijak extrémně náročná. Ten krásný výhled do okolí jim ty nastoupené metry zaručeně vynahradil 😊.

U Popradského plesa nás čekala odměna v podobě studené kofoly a piva. Trochu jsme si odpočinuly, pokochaly se krásným okolím a pokračovaly už směrem z kopce dolů zase na zastávku vlaku. Cesta opět na necelé dvě hodinky, ale tentokrát to bylo stále z kopce a víceméně po asfaltce. Poslední kilometr jsme si daly dokonce poklusem, jelikož jsme se bály, že nám ujede vlak 😊.

Den jsme zakončili ve Starém Smokovci v bazénu (holky) a sauně (my dospělé). Odměna holt musí být 😊.

Skalnaté pleso a Lomnický štít

Druhý den jsme vyrazily vlakem opačným směrem, do Tatranské Lomnice. Odtud jsme se nechaly vyvézt kabinkovou lanovkou až na Skalnaté pleso, které leží ve výšce 1751 m.n.m. 
Naštěstí jsme chytli opět krásné počasí stejně jako předchozí den, takže jsme mohly holky vypustit na prolézačky a dát si krátkou opalovačku na lavičce u občerstvení 😊. 
Cestu lanovkou až na Lomnický štít jsme se rozhodly nechat na jindy, jelikož nám to moc časově nevycházelo. Jízdenky se tu kupují hodně s předstihem a tak všechny časy, které ještě byly v ten den volné, nám úplně nevyhovovaly.

Původně jsme chtěly absolvovat ještě nějakou kratší túru, ale vzhledem k malému zranění jedné z holek ve večerním bazénu a následnému pokulhávání, jsme to přehodnotily a zaměřily se spíše na cestování lanovkami. Skalnaté pleso jsme si nicméně obešly, pokochaly se pohledem na Lomnický štít, spláchly žízeň tradiční Kofolou a svezly se zase zpět do údolí. V Tatranské Lomnici jsme ještě zvládly otestovat místní bobovou dráhu.

Dlhý vodopád

Odpoledne jsme se přesunuly do Starého Smokovce a opět lanovkou, tentokráte po kolejích, dojely na Hrebienok. V plánu byla procházka na Dlhý vodopád asi 15 minut cesty od horní stanice lanovky. Ovšem než jsme vyrazily, přehoupl se přes vrcholy okolních kopců velký černý mrak a tak jsme ještě na chvíli zapadly do restaurace, abychom počkaly, co z toho bude. Naštěstí mrak jak rychle přišel, tak rychle odešel a my mohly vyrazit na cestu.

Dlhý vodopád je jedním ze 4 vodopádů Studeného potoka a je tvořen třemi kaskádami s výškou 15 m. No a jelikož je nejblíže po turistické značce z Hrebienku, byl pro nás jasnou volbou 😊. 

Zpět už jsme musely trochu zrychlit, abychom stihly poslední lanovku směrem dolů - holky nějak nechtěly jít pěšky, tak rády přidaly do kroku 😊. Tímto výletem naše dámská jízda v Tatrách prakticky skončila, jelikož následující den už byl v plánu jen přesun do Popradu a zpáteční dlouhá cesta do Prahy.

P.S. Závěrem mohu říci, že tento prodloužený víkend na Slovensku se nám opravdu vydařil. Vše jsme si maximálně užily a hlavně … nikde jsme nezabloudily a nikde jsme se neztratily 😊. Holky si vyzkoušely lehkou túru po horách a my můžeme jen doufat, že se jim takovéto výšlapy zalíbí a příště s námi zase rády do hor vyrazí.