Jedna kniha nestačí: tři čtenářky, šest letních příběhů a stovky přečtených stránek

Když si jedna knížka řekne o doporučení, je to fajn. Když se ale sejde rovnou šest různých titulů – a tři ženy s naprosto odlišným vkusem – máte z toho malý čtenářský maraton. Naše knihomolská trojice se do něj vrhla s chutí: vitální babička, která si ráda zalenoší se skvělou detektivkou, maminka tří dětí, která hledá v knihách únik z každodenního kolotoče, i teenage vnučka, která teprve nedávno objevila kouzlo čtení a od té doby knihy doslova hltá každé písmenko. 

Jaké knižní tituly od Albatros Media jsme si nenechaly ujít? Vybíraly jsme z novinek i ověřených jmen:

Svatební košile – Tereza Bartošová (česká detektivka, volně inspirovaná stejnojmennou baladou od Karla Jaromíra Erbena)
Vekslačka – Scarlett Wilková (český historický román o období 50.–80. let v Ostravě)
Letní slunovrat – Michaela Klevisová (česká krimi s vyšetřovatelkou z Jindřichohradecka)
Úsvit sklizně - Suzanne Collinsová (prequel k sérii Hunger Games, zaměřený na padesátý ročník Hladových her a postavu Haymitche)
Onyxová bouře - Rebecca Yarros (romantický fantasy příběh s prvky dobrodružství a magie)
Murtagh – Christopher Paolini (návrat do ságy o Eragonovi, vyprávějící příběh Murtagha, syna Morzana)

Michaela Klevisová, Letní slunovrat – tři generace, tři pohledy, jedno tajemné čtení

Babička: Přečteno jedním dechem! Letní slunovrat mě překvapil. Od první stránky mě vtáhla ta přirozená, klidná, ale pod povrchem napjatá atmosféra vesnice, kde každý zná každého, ale nikdo vlastně neříká všechno. Postavy jsou výborně popsané – uvěřitelné, lidské, často rozporuplné, a přitom takové, jako bych je potkávala celý život.

Moc se mi líbilo, že příběh není přehnaně brutální – čtenář nemusí mít žaludek z oceli, aby si ho užil. Spíš je to takové plíživé napětí, kde se minulost pomalu vplétá do přítomnosti. Za mě opravdu výborná detektivka, lidská, napínavá a přitom civilní. A hlavně: má duši. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla.

Matka: Četla jsem to zrovna během kalendářního slunovratu – a to spojení s příběhem bylo skoro magické. Celá vesnice jako by dýchala vlastním životem. Cítila jsem ticho polí, dusno večerů a zvláštní napětí, které se mezi lidmi vznáší, když něco visí ve vzduchu. Zápletka sama o sobě není nijak extrémně zamotaná, ale to vůbec nevadí – právě díky tomu vynikají postavy, vztahy, atmosféra.

Klevisová má dar – nepotřebuje zvraty na každé druhé stránce, aby čtenáře udržela v napětí. Je to přesně ten typ příběhu, kdy se necháte unášet prostředím, detaily a pozvolným odhalováním pravdy.

Dcera: Moje první detektivka – a fakt mě to chytlo! Trochu jsem se bála, že to bude moc pomalé nebo nudné, ale vůbec ne. Spíš než o vraždění to bylo o tajemství, o tom, že někde zůstalo něco nevyřčeného, a že někdo chce vědět, co se vlastně stalo. Postavy mě bavily – žádní superpolicajti, ale normální lidi.

Bylo to napínavé takovým jiným způsobem – nečekala jsem na každé stránce šok, ale pořád jsem chtěla vědět, co bude dál. 

Dojem z knihy: Letní slunovrat je ideální letní čtení – odpočinkové, s příjemnou dávkou tajemství, lidskými osudy a atmosférou, která voní senem, starými staveními a vesnickým klidem. Doporučujeme napříč generacemi!

Tereza Bartošová, Svatební košile – teď čtu, nerušit, prosím!

Babička: Detektivky čtu celý život, ale tahle byla první od Terezy Bartošové – a rozhodně ne poslední! Svatební košile mě chytla od první kapitoly a nepustila. Příběh zasazený do Příbrami, kde se vyšetřuje vražda mladé ženy, má mrazivou atmosféru, ale čte se jedním dechem. Měla jsem večer jen pro sebe a bylo jasno: čtu, nerušit prosím! :) Napínavý a emocionálně silný příběh.

Matka: Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem. Vyšetřování vedené ze strany příbramské dvojice policistů mě bavilo a vytáčelo zároveň. Některé detaily mi přišly překomplikované – například způsob vraždy, navazující vyšetřování a některé motivace postav mohly být pečlivěji rozpracované. Ale velmi oceňuji to, že se autorka nebojí otevřít citlivá témata, jako je sexuální násilí a korupce u policie. To jsou problémy, které přesahují rámec fikce a je důležité o nich mluvit. I když jsem měla podezření na pachatele už na začátku, na napětí to knize vůbec neubralo.

Dcera: Skvělá krimi! Přečetla jsem ji na tři zátahy. Zápletka mě držela v napětí – vůbec jsem netušila, kdo je pachatel, až do poslední strany. Atmosféra svatby, ohňostroj… a pak šok. Paráda.

Dojem z knihy: Kniha Svatební košile oslovila každou z nás jinak, ale všechny jsme se shodly na tom, že jde o silné a napínavé čtení. Autorka skvěle propojuje detektivní zápletku s temnou a až syrovou atmosférou a neváhá otevřít závažná témata. Četly jsme různým tempem – někdo ji zvládl za večer, jiná na třikrát – ale vždycky s chutí. I když je zápletka v některých částech přehnaně komplikovaná a pachatel předvídatelný, napětí, prostředí a emoce vše vynahradily.

Scarlett Wilková, Vekslačka – aneb návrat do “sociku”

Babička: Tak tohle jsem opravdu znala. Bonama se platilo v Tuzexu, na všechno se stály fronty a shánělo se pod rukou. Vekslačka mě úplně vtáhla zpátky do těch časů. Četla jsem jedním dechem – žádná přikrášlená fikce, ale život, jaký tehdy opravdu byl. Popis šedé ekonomiky, zákulisí podniků, ale i běžného života byl tak přesný, že jsem si vzpomněla na své vlastní zážitky. Bylo to silné, uvěřitelné a hlavně poctivě napsané. Každý mladý by si měl Vekslačku přečíst – možná by si pak víc vážili všeho, co mají, všech možností a přestali by vším tolik plýtvat.

Matka: Fajn oddychové čtení, ale musím říct, že mi Alma – hlavní postava – občas lezla na nervy. Působila na mě trošku naivně, až hloupě. Přitom ten příběh je tak silný a dobu si sama ještě trochu pamatuju – jak jsme stály fronty na banány nebo když moje máma pašovala dětské botičky lakovky z Německa. Takže atmosféru jsem vnímala autenticky, jen bych asi uvítala víc vnitřní logiky v jednání hlavní hrdinky – chápu její hnací motor, ale určitě vše nebylo tak snadné a až zdánlivě lehko proveditelné. Místy na mě kniha působila trochu černobíle – že buď byla Alma úplně ztracená, nebo všechno zvládala bez následků.

Dcera: Hele, já fakt nevím... asi to nebylo úplně pro mě. Všichni tam řeší nějaký bony, Tuzex a věci, který mi nic moc neříkají – i když mi o tom pak babička dost vyprávěla. Nedokázala jsem si představit, že se tak fakt žilo – přišlo mi to spíš jako nějaký zvláštní sen nebo pohádka pro dospělý. A i styl psaní mi nesedl, bylo to takový suchý, bez emocí. Prostě mě to nechytlo, ani jsem to nedočetla. Možná kdybych tu dobu zažila, vnímala bych to jinak, ale takhle mě to fakt nebavilo.

Dojem z knihy: Shodly jsme se ale na tom, že Vekslačka dobře ukazuje, jak jinak se ještě před nedávnou dobou žilo, a že právě v tom je její síla. Pro ty, kdo tu dobu “socíku” znají nebo ji zažili aspoň zprostředkovaně, to může být silný a zajímavý zážitek. Pro mladší ročníky to ale nemusí být příběh, který je chytne – spíš ukázka minulosti, kterou už si neumí ani představit.

Kniha má stylizovaný přebal a i záložková stužka z vlnité tkanice evokuje dobu socialismu.
 

Suzanne Collins, Úsvit sklizně: Návrat do Panemu, který bolí…

Babička: Do knihy jsem se pustila se zvědavostí – vždyť sérii Hunger Games znají i moje vnoučata! I když upřimně tenhle žánr úplně nevyhledávám. Moje intuice mne nezklamala a i když byla zvědavost silnější, tak jsem brzy zjistila, že mi spousta věcí uniká. Mluvilo se o něčem, co už dávno bylo, vyskytovalo se tam hodně jmen a souvislostí, které bych měla znát… ale já je neznala. Nedá se říct, že by to bylo špatně napsané, ale připadala jsem si jako návštěvník v cizím městě bez mapy. Dočetla jsem jen první část a odložila – zkrátka tohle není čtení pro mě.

Matka: Mám nakoukané filmy a přečtenou původní trilogii, takže jsem věděla, do čeho jdu. A musím říct, že Úsvit sklizně je návrat jiný – tišší, temnější, pomalejší. Příběh Haymitche byl silný, ale zdaleka ne tak emotivní, jako když jsem hltala příběhy o Katniss. Kniha klade větší důraz na politiku a psychologii, což oceňuju, ale zároveň trvalo pěkných pár kapitol, než se příběh rozjel. Přesto jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.

Dcera: Bylo to skvělé. Hunger Games miluju – filmy znám nazpaměť – a tenhle návrat mě nadchnul. Líbilo se mi, že to není opakování starého, ale nový pohled na Haymitche, kterého jsme znali jen jako mentora. Teď jsem konečně pochopila, proč byl takový, jaký byl. Kniha byla napínavá, emotivní a aréna mě úplně vtáhla. Nejvíc mě ale dostalo to, že i když víme, jak to celé nakonec dopadne, pořád mě to drželo až do konce. A doufám, že z knihy bude film.

Dojem z knihy: Návrat do Panemu tentokrát nevede skrze hrdinku, ale skrze hluboce lidskou postavu, která se s výhrou musela naučit žít. Suzanne Collinsová rozvíjí svět Hladových her s větší temnotou, psychologickou přesností a politickým podtextem. Pro některé čtenáře může být příběh náročnější, ale fanoušci série si rozhodně přijdou na své.

Christopher Paolini, Murtagh – exkluzivní vydání: Nostalgický návrat k dračím jezdcům

Babička: Fantasy není zrovna můj šálek kávy – příběhy o dracích a čarodějích běžně nevyhledávám. Přesto musím uznat, že tahle kniha vypadá naprosto luxusně. Zdobená ořízka dělá z Murtagha opravdový klenot. Co mě osobně mile překvapilo, byla velikost písma – knížka se čte velmi příjemně. Děj mě úplně nevtáhl, ale chápu, proč se fanoušci fantasy a magie vždy tak těší, když vyjde další část k jejich oblíbené knižní sérii. Je to taková trochu temnější pohádka pro dospělé. 

Matka: Pamatuji si, jak jsem kdysi hltala Eragona a celou sérii Odkaz dračích jezdců doslova jedním dechem. Proto jsem návrat do Alagaësie velmi vítala – byla to taková nostalgická výprava. Zpočátku mě ale kniha trochu zklamala – hodně rozvleklý úvod, spousta popisů a děj se vlekl. V jednu chvíli jsem se dokonce přistihla, že přeskakuji odstavce. Ale pak se to zlomilo – druhá půlka byla výrazně svižnější, napínavější a měla ten správný náboj. Příběh mě sice úplně neohromil a nedokázal vtáhnout stejně jako tenkrát…, ale o to víc oceňuji nádherné zpracování knihy – limitovaná edice se zdobenou ořízkou, tvrdá vazba, bonusová kapitola – pro sběratele naprostý skvost.

Dcera: Eragona jsem letos musela číst jako povinnou četbu – a přiznám se, vůbec se mi do toho nechtělo. Jako vážně, draci a nějaký kluk, co najde vejce? Čekala jsem nudu. Ale nakonec to vlastně bylo docela dobrý. Když jsem pak viděla Murtagha – no ten přebal! A ta ořízka! To je prostě nádhera. Knížka vypadá to jako nějaký poklad z kouzelnický knihovny, fakt. Miluju fantasy a knihy, co prostě i vypadají skvěle! Ale teda upřímně – začátek byl děsně rozvleklej. Hrozně moc popisů, samé lesy, pocity a tak... fakt jsem měla chuť to vzdát. Ale pak se to naštěstí rozjelo a už to bylo čtivější a napínavější, hlavně ve chvílích, kdy začaly přicházet akčnější nebo temnější scény. 

Asi by mě to víc bavilo, kdybych znala všechny postavy a celý ten svět Alagaësie, ale i tak mě to celkem chytlo. Navíc... tu knihu chci prostě mít. Je to fakt krásnej kousek do mojí sbírky a vypadá skvěle na poličce vedle všech těch dalších fantasy knih, co si postupně kupuju.

Dojem z knihy: Murtagh je návrat do známého fantasy světa, který přináší temnější a psychologičtější příběh. První polovina je podle nás velmi popisná a pomalá – kniha potřebuje čas, než se rozběhne. Zato druhá část má svižnější děj a napětí.

Co ale knize nikdo nemůže upřít, je její luxusní zpracování – limitovaná edice se zdobenou ořízkou je vizuálně výjimečná, vhodná pro sběratele i milovníky knih jako předmětu. Pro některé to může být spíš „kniha do vitríny“ než na jedno čtenářské posezení, ale přesně takové výjimečné kousky dělají knihovnu knihovnou. Jako dárek pro milovníky fantasy – naprosto SUPER.

Rebecca Yarros: Onyxová bouře – Sexy fantasy, která vás zcela pohltí

Babička: Když jsem před časem načapala vnučku s prvním dílem Empyrea, Čtvrtým křídlem, od kterého se prostě nemohla odtrhnout – byla jsem hodně zvědavá. První díl jsem zhltla jedním dechem, druhý mě už tolik nebral, i když měl velmi překvapivý konec. No a Onyxovou bouři jsem si už prostě nemohla nechat ujít.

Upřímně, když si odmyslím skvělý příběh a celkové zpracování, tak mi občas ty otevřené sexuální scény přijdou pro vnučku až příliš... ale to bude tím, že jsem holt jiná generace. Knížka mě opět vtáhla podobně jako první díl a ten konec… No, co vám budu povídat, asi začnu sdílet vnuččino nadšení a těším se na další pokračování. A to jsem si vždycky myslela, že nic nepředčí pořádnou detektivku.

Matka: Celá série Empyreum je zatím hodně povedená. Ano, některé dialogy a scény by mi v herecké hantýrce přišly až moc přehrávané, trochu jako když se hraje „na efekt“, ale ve výsledku mě to baví. Je to taková čtivá pohádka pro dospělé – nečekala jsem, že mě to takhle vtáhne. Baví mě ta kombinace akce, vztahů a silných postav. Violet mi přijde, že opravdu roste – od nejisté dívky k válečnici s vlastními rozhodnutími. Oceňuju taky, že kniha ukazuje sílu zranitelnosti a přátelství, nejen lásku.

A jestli vyjde čtvrtý díl za rok nebo za dva? Je mi to jedno – nemám nutkavou potřebu hltat hned vše, ráda si dám mezitím i něco jiného. Ale jakmile vyjde, vím, že se k Violet a Xadenovi opět ráda vrátím.

Dcera: Čtvrté křídlo a Železný plamen mě naprosto pohltily – fantasy miluju a než vyšla Onyxová bouře, tak jsem odpočítávala dny! Nejvtipnější je, že se mojí četbou inspirovala i naše češtinářka – a fakt se jí to hodně líbilo. S kámoškama jsme dokonce převzaly některé hlášky a taky si vyrábíme tematické záložky a předháníme se, která je povedenější. Řekla jsem si, že si třetí díl pěkně vychutnám, a nebudu ho hltat jako ty předchozí. Ale stejně to nevyšlo – prostě jsem musela vědět, co se stane dál! Violet a hlavně Xaden mě strašně baví – je to skvěle napsaný, akční, vtipný, někdy fakt brutální a místy romantický tak, že jsem měla motýly v břiše. 

Závěr knihy mě úplně rozsekal – a to jsem si myslela, že po konci druhého dílu už mě nic nepřekvapí. Ale tady jsem fakt zůstala zírat – potřebuju čtvrtý díl. Hned. Teď. Okamžitě. A ten vzhled knihy? Zase nádherný přebal, zdobená ořízka – jo jo jo, totální pecka! 

Dojem z knihy: Onyxová bouře je kombinací silného příběhu, emocí, magie a vztahů, která dokáže oslovit každou generaci trochu jinak – ale všechny stejně vtáhnout. A i když jsme každá úplně jiná, shodneme se na jednom: tahle série má v sobě něco, co se nedá ignorovat.

Teď už jen: KDY vyjde čtvrtý díl?