Východ slunce na Sněžce

Milý Zápisníčku,

chtěla bych Ti dnes vyprávět o jedné velmi podařené výpravě do Krkonoš. Je to přesně ten případ, kdy si můžeme říci „člověk míní a příroda mění“.

Kdo by nechtěl zažít tu úžasnou romantiku a vidět východ slunce na nejvyšší hoře České republiky. Vyšplhat se po svých do výšky 1603 m.n.m. a za odměnu se pokochat nádherným a jedinečným výhledem.
Ale jak to bylo doopravdy? Tento povedený trip jsem nezažila já, ale moje kamarádka (spolu s bandou svých kolegů), která mi o něm do detailů povyprávěla. Já se teď o ten příběh s Tebou milý Zápisníčku podělím, abychom ho měli uchovaný navždy 😊. 

Před každým výšlapem do hor je potřeba zkontrolovat a dokoupit potřebné vybavení. Určitě se bude hodit kvalitní lehký batoh, třeba i hůlky na nordic walking, ale hlavně dobré boty a kvalitní oblečení. Protože jak se říká „neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení“ 😊.
Celý výlet byl naplánovaný na 3 dny. První část byla vcelku jednoduchá, nastoupit do autobusu, dojet do Harrachova a pořádně se před cestou najíst 😊. Potom už celá skupinka nahodila batohy a vyrazila do hor.

Vzhůru na Voseckou boudu

Cíl prvního dne byl na Vosecké boudě, trasa okolo Mumlavského vodopádu byla dlouhá asi 9 km a vyšla i s přestávkami a kocháním se krásou Krkonoš na 6 hodin. K Mumlavskému vodopádu to byla ještě pohodička, zvládali ji i senioři a malé děti. Následoval úsek, ve kterém se muselo zdolat již větší převýšení (necelých 600 výškových metrů), ale díky přestávkám a dobrému počasí se dalo vše v pohodě zvládnout.

Vosecká bouda nabízí ubytování ve 2-3 lůžkových pokojích a také v jedné velké noclehárně pro 12 osob, kam zapadla i naše banda turistů. Kdo není zvyklý sdílet ložnici s několika dalšími cizími lidmi, dost si to „užije“. Kolem 22 hod. se tu vypíná elektřina a jde se „spát“, takže poučení pro příště – vzít s sebou powerbanku 😊.

Přechod na Luční boudu

Druhý den ráno čekal celou skupinku přechod po hřebeni z Vosecké boudy na Luční boudu, kde bylo plánované další přespání. Trasa byla tentokrát o něco drsnější, ale ne díky převýšení. Počet kilometrů se vyšplhal na cca 18 a časově vyšla na 9 hodin chůze. Počasí se k večeru začalo pomalu zhoršovat a výhled na další den již nebyl tak „růžový“.

Ubytování na Luční boudě se dělí do dvou kategorií. Buď je možnost si připlatit za luxusní dvoulůžkový pokoj …… ehm 5000 Kč na noc anebo vzít za vděk společnou ložnicí se spaním na karimatkách za 600 Kč na noc. V obou případech je to hodně drsná vysokohorská přirážka. Dovedeš si představit milý Zápisníčku, jak to vypadá v jedné místnosti, kde se navečer ubytuje hromada zmožených turistů a která nejde ani pořádně vyvětrat? Jak řekla kamarádka po této zkušenosti „už nikdy více“. Odměnou za toto nepohodlí byla možnost dojít si do sauny (která byla objednaná dopředu), což po celém dni na nohou přijde vhod.
Vysokohorská přirážka se ovšem vztahovala i na jídlo, které ale té ceně opravdu neodpovídalo. 

Východ slunce na Sněžce

Poslední den tohoto výletu, zážitek, který měl všem vynahradit hodiny chůze do kopce a dvě ne úplně luxusní noci v dost spartánských podmínkách.
Po budíčku ve 3 hodiny ráno se celá banda ocitla před Luční boudou a chystala se na necelé 4 km dlouhý poslední výstup k vrcholu Sněžky. Trasa to není dlouhá, ale náročná i ve dne natož za tmy. Tma ale nebyla ten největší problém. Tím byla mlha, zima, déšť a příšerný vítr. Nebylo vidět na krok. 

Pro někoho, kdo na Sněžce ještě nebyl a ten terén, kterým se pohybovali neznal, to bylo a teď cituji kamarádku: „psycho“ 😊. Ale všechno nakonec dobře dopadlo, i když zážitek nebyl úplně kompletní. Východ slunce sice proběhl, ale kdesi v té husté mlze. Výprava tedy zdolala vrchol Sněžky, nikdo se neztratil, všichni to zvládli a určitě to byl zážitek na který nikdy nezapomenou 😊.

Nicméně ještě nebyli na konci své pouti. Čekal je zhruba 7 km dlouhý sestup dolů do Pece pod Sněžkou, který byl náročný a nebezpečný. Cesta ze Sněžky je kamenitá a v takovém počasí byl povrch kluzký, stále nebylo dobře vidět a foukal vítr, takže nic snadného. Navíc cestou z kopce většinou hodně bolí kolena a rozhodně tato cesta dolů nebyla snadnější než cesta nahoru.
Myslím, že všichni byli rádi, že sedí v autobuse směrem domů 😊.

P.S. A jaké hodnocení tomuto výletu dala moje kamarádka?
„Byl to úžasný vysilující zážitek na který budu strašně dlouho vzpomínat, ale vlastně bez konce na který jsem se těšila - že uvidím ten východ slunce. Takže tam budeme muset ještě někdy jindy, abychom zažili i ten hezký konec."

P.P.S. A jak ten výhled tedy měl vypadat?? To je vidět na následující fotce 😊. Hezké, že?