Českosaské Švýcarsko a jeho krásy

Milý Zápisníčku,

jednou jsme se takhle v rámci rodinného výletu rozhodli společně vyrazit do Dolního Žlebu. Vyprávění mojí maminky, která má na místo krásné vzpomínky, mě s přítelem natolik nalákalo, že jsme se jednoho dne rozhodli vyrazit společně s ní a mojí tetou toto místo spoluobdivovat.

Na výlet jsme vyrazili pěkně postaru vláčkem, v kupé jsme si vytáhli svačinu připravenou z domova - přesně tak, jak to má být :) - a užívali si cestu. Povídali jsme a povídali, až zazněla naše cílová zastávka Dolní Žleb a my se mohli vydat vstříc objevování okolí.

Cesta to byla příjemná, po většinu času se jde totiž podél řeky s výhledem na skály po levé straně. Po chvíli jsme došli k restauraci, na kterou jsme se už tolik těšili z vyprávění a která se nachází přímo naproti stezce na vyhlídku Belvedér. Odměna v podobě příjemného venkovního posezení ve zmíněné restauraci s nádhernou vyhlídkou na nás ale čekala až po výšlapu :). 

Jakousi raritou je denně fungující přívoz mezi břehy. Můžeš tak spatřit auto „jedoucí po vodě“ a převozníka, který s jednou nohou na břehu a druhou na přívozu drží přívoz, aby mu auto „neodjelo“ - nebo spíš neodplulo? Na jednom břehu je umístěná námi nedočkavci nenavštívená restaurace a na břehu druhém už je přístup na cestu, která Tě dovede na tu nejkrásnější vyhlídku v okolí, tedy Belvedér. Cestou nahoru jsme se zadýchali, řekla bych, tak akorát a nahoře jsme si už mohli vychutnat zasloužený výhled po okolí.

Během našeho přechodu po dřevěné soutěsce směrem ke krásnému výhledu jsme značnou chvíli fascinovaně pozorovali horolezce lezoucí a visící jen kousek od nás – tímto se jim omlouvám, pokud jsme civěli příliš dlouho – protože takhle zblízka horolezectví denně nevídáme. Přímo v Dolním Žlebu se totiž nachází skály hojně navštěvované právě horolezci, pro které jsou zde výborné podmínky. 

Vyhlídka Belvedér opravdu stála za to a popravdě se nám vůbec nechtělo zpět :). Ze skalní vyhlídky je krásně vidět na severní Německo, Labský kaňon, Dolní Žleb a mnoho dalšího. 

Na cestě zpět už konečně došlo na posezení v příjemné restauraci s velkou terasou a krásným výhledem na skály a „malinké“ horolezce.

Zajímavosti Českosaského Švýcarska 

Úchvatná krajina s názvem Českosaské Švýcarsko se rozprostírá podél řeky Labe mezi Děčínem a Pirnou. Dělí se na dva krajinné celky:  Saské Švýcarsko (Nationalpark Sächsische Schweiz) na německé části a České Švýcarsko na české části.

Název Saské Švýcarsko zavedli švýcarští malíři Anton Graff a Adrian Zingg, kteří působili v Drážďanech a krajina kolem Labe jim připomínala domovskou krajinu ve Švýcarsku. Název se na německé straně začal používat od konce 18. století.

V Německu se můžeme setkat i s pojmenováním Elbsandsteingebirge (česky Labské pískovce nebo Labské pískovcové pohoří) a na české straně Děčínská vrchovina, neboť tato pohoří zabírají většinu území Českosaského Švýcarska. Symbolem Českého Švýcarska a největším turistickým lákadlem je bezesporu Pravčická brána. Tu a ještě soutěsky Kamenice a vyhlídky u Jetřichovic zpřístupnili už ve druhé polovině 19. století tehdejší vlastníci panství Kinští a Clary-Aldringenové.

P.S.: Nejvyšší hora Národního parku České Švýcarsko s nadmořskou výškou 619 m.n.m. nese jméno Růžovský vrch a je vyhlášena národní přírodní rezervací. Naopak nejníže položeným místem v ČR (114 m.n.m.) je Kaňon Labe ve Hřensku. V Českosaském Švýcarsku můžeš vidět druhy zvířat, které na jiných místech už vymizely, třeba lososa, rysa, sokola stěhovavého, vydru či ledňáčka a další.