Rio de Janeiro

Rio de Janeiro

Milý Zápisníčku,

o Riu se mluví jako o krásném, živém městě karnevalů, které střeží třetí největší socha Ježíše Krista na světě. Romantické představy plné tance a krásných žen doplňuje idylická představa o jedné z nejhezčích pláží světa Copacabana. Jednoho dne jsem měl pracovní cestu na průmyslový veletrh v Recife a tak jsem si svůj pobyt v Brazílii o jeden den a noc prodloužil. Teď se s tebou o své zážitky podělím.

Rio de Janeiro má malé letiště na stejně malém ostrově v zálivu, uprostřed města. Již přílet je obrovským zážitkem, protože při přiblížení letadlo krouží nad městem, které je usazené do krásné pralesní přírody. Co je ale dobré vědět je to, že Rio není Praha. Prakticky všichni kdo mají s tímto městem zkušenosti ti Zápisníčku doporučí, pohybovat se pouze po hlavní třídě, ideálně ve skupině a ideálně si zajistit přes operátora bezpečný program od začátku, do konce. Rio je i přes svou krásu velmi nebezpečné město a tato varování milý Zápisníčku, nikdo nesmí podcenit. 

 

Rio pláž

 

Copacabana

U nás si mnoho restaurací, koupališť i diskoték půjčuje jména, která dobře zní a přitom lidi neví o čem se mluví. Rio je město, které je umístěné na pobřeží Atlantského oceánu. Není to ale žádná placka, nebo betonová nekonečná plocha. Je to město obklopené kopci a džunglí, která prorůstá mezi domy a tak na stromech uvidíte papoušky a jiné živočichy, které u nás známe jen ze ZOO. Ani pobřeží není jedna velká pláž s výhledem na oceán. Je zde mnoho špičatých skal a kopců sopečného původu, které jako zuby bájného zvířete ční do ohromných výšek přímo z vod oceánu.

To ale neznamená, že zde nejsou pláže. Je jich tu mnoho a ta nejznámější se jmenuje Copacabana. Jedná se o krásnou dlouhou pláž s jemným pískem na které je celá řada sportovišť. Je lemovaná chodníkem a silnicí, podél které nalezneš celou řadu obchůdků a stánků. A samozřejmě i hotelů. Doporučení, které jsem jako turista dostal, znělo nechodit nikam v noci a pohybovat se pouze podél této pláže. Myslel jsem si, že bude ubytování v těchto místech nad mé finanční možnosti, ale podařilo se mi zajistit si pokoj v hotelu bez restaurace za velmi dobrou cenu.

Přijel jsem pozdě večer, hodil batoh do pokoje a vyrazil na pláž. Nemohl jsem se dočkat až poznám to nebezpečné Rio a projdu se po jemném písku při poslechu hudby a šumění obrovských vln.

 

Rio Copacabana

 

Okolí pláže bylo bezpečné jako Václavské náměstí v Praze. Potkával jsem různé lidi, od turistů, přes prodejce, až po lehké dívky, nabízející služby na pláži nebo v nějaké boční ulici (zas tak pěkné ty Brazilky nejsou, spíš naopak). Byli zde také mladí prodejci různých tretek, kteří neměli problém popovídat si s cizincem, který u nich třeba ani nic nekoupí. 

Rychle se přiblížila půlnoc a já se musel někde najíst. Zvolil jsem jednu malou restauraci na pláži a koukal, jak místní hrajou fotbal. I když byla skoro půlnoc, tak tu hráli děti, starší mládež i dospělí. Někteří byli strašně obézní a přitom hráli fotbal lépe než fotbalisté naší první ligy. Nakonec nezůstalo jen u dívání. Dojedl jsem a šel jsem se k nim přidat. Udělal jsem 3 kroky a už jsem ležel na zemi. Nechápu, že chlap který má o sto kilo víc než já, dokáže v tom písku běhat. Byl jsem regulérně nejhorší hráč a jsem rád, že přes všechnu tu ostudu co jsem si udělal, mne nechali mezi sebou až do jedné v noci.      

 Výlet za památkami

 

Ráno jsem dorazil na místo srazu a do večera byl program skutečně nabitý. Malým minibusem jsme vyrazili na Cukrovou homoli (Pão de Açúcar). Tedy pod ní. Jedná se o jednu z dominant Ria - horu, na kterou vede krátká kabinková lanovka a ze které máte celé město jako na dlani. Mnoho lidí si myslí, že nejlepší výhled na Rio je od sochy Ježíše, ale tak to úplně není. Socha Ježíše je od centra kus cesty. Pro nás to znamenalo dojet minibusem k lanovce, tedy vlaku, který se po kolejích šplhal džunglí a chudinskými čtvrtmi na velký kopec za městem. Cukrová homole je mnohem více v centru dění.

 

Rio cukrová homole

 

Hora je téměř 400 metrů nad mořem a je z ní výhled na hlavní část města. Již zde potkáš celou řadu exotických stromů a živočichů. Také se ti naskytne výhled na členité město, ve kterém svítí stovky chudinských čtvrtí a do kterých drogové gangy nepustí ani příslušníky policie, ani jiné bezpečnostní složky. Není to jedna, nebo dvě čtvrti, ale jsou to stovky uzavřených a neprůchozích míst. Tyto slumy se zde nazývají Favely. Hned vedle jedné Favely je vidět krásně udržované golfové hřiště pro smetánku města.

Z hory, která připomíná homoli cukru jsme již zahlédli v dálce sochu, která na mé trase nesměla chybět. Lanovkou jsme se dostali zpět na parkoviště a minibusem odjeli na oběd do jedné z místních restaurací. Uprostřed jedné křižovatky nás zastavil muž. Po chvíli se ukázalo, že není sám. Jednalo se o dvojici tanečníků. Zastavili dopravu, uprostřed křižovatky postavili velké rádio a na hlasitou hudbu začali tančit. Nejsem odborník na jihoamerické tance, ale jednalo se o capoeiru a vystoupení bylo pro laika skutečně atraktivní. Následně vzali klobouky, oběhli všechna auta, vybrali pár drobných a znovu pustili dopravu.    

Nahoru džunglí až k soše Ježíše Krista Spasitele

 

Nejznámější dominantou Ria je socha Ježíše. Tyčí se nad městem v husté džungli a žije si vlastním životem. Po dlouhé cestě lanovkou jsme se dostali až na vrchol kopce, kde jsme museli ještě kus cesty pěšky až k soše. Logicky se jedná o místo, které je neustále plné turistů, ale nemusíš se bát, že by jsi přes jejich hlavy sochu neviděl. 

 

Rio Socha Krista Spasitele

 

Socha je relativně mladá, základní kámen byl položen v roce 1922 a slavnostně otevřena byla na podzim roku 1931. Je postavená na 7 metrů vysokém podstavci a měří 30 metrů. Následně ji svou velikostí překonala socha v Bolívii a také socha v Polském Ṥwiebodzinu. Od sochy je krásný výhled na oceán i zátoky. 

My měli štěstí, že z ničeho nic přišla mlha a déšť. Mnoho turistů naskákalo do lanovky a když se vyčasilo, tak nás u sochy bylo již relativně málo. Konečně jsme mohli naplno pocítit a ocenit sílu, tohoto duchovního místa. 

 

Rio letiště

 

P.S. Když se mne Zápisníčku zeptáš, jaké město z těch co jsem navštívil považuji za nejhezčí, jednoznačně odpovím, že to je Rio de Janeiro. Jedná se o město plné protikladů. Energie, život, hudba a tanec ve městě, které je plné nebezpečí, drog, násilí, smrti a chudoby. Město plné života, domů a významných staveb obklopené divokou přírodou, džunglí a zvířaty. Město s nádherným oceánem, vlnami a plážemi, které nepřestává žít, ani když se blíží svítání a přitom plné nádherných církevních staveb a symbolů. Rio je město plné emocí a to je na něm nádherné.

Honza
Napsal/a
Honza
Honza je v našem týmu nejstarší, což by mělo odpovídat i množství jeho cestovatelských zážitků. Vzpomínkový optimismus ho váže k východnímu bloku a není se co divit, že mezi jím procestované destinace patří i Rusko a Uzbekistán. Ale aby se neřeklo – navštívil i Ameriku, a to konkrétně Mexiko a Brazílii. Často si najde volný čas i na výlety po Evropě, kam rád bere svou rodinu i krásného australského ovčáka Happyho.

Přihlásit se

Zde se můžete přihlásit pomocí svých přihlašovacích údajů

Zapomněli jste heslo?
nebo Přihlásit se přes Facebook Přihlásit se přes Google

Registrovat se

A získat z každého nákupu až 25 % zpět

(i) Svůj souhlas můžete kdykoliv odvolat